|
usazuje stín Snad jenom zázrakem jsem se vyhnul vodopádu slin V bezedných tůních plavou ryby čekající spásu Abych se neztratil musím se občas dotknout jejich hlasu S rostoucí žízní roste strach, že stačí málo A nikdo už nerozezná co nás čeká, co už se stalo Rozpálený asfalt se změní v dravý proud a zrádný klam, v tomhle proudu musí plavat Každý sám Vytrvalým býlím se táhne zlatá nit Ukazuje cestu, po které jsem snad měl jít Jenže na těch pár kroků mi nikdy nezbyl dech Tahle řeka řečí marných stejně nemá druhý břeh Tak mi dej pohled abych věděl, že mi zbejvá jenom sbalit krám V tomhle břehu musí plavat každý sám zpět na seznam
|